Kniha pěti kruhů (Mijamoto Musaši)

Legendární šermíř Mijamoto Musaši (Miyamoto Musashi, 1584-1645) se narodil ve středověkém Japonsku, právě usilujícím o zotavení z více než čtyř století vnitřních konfliktů, bojů a chaosu. Tradice vlády císařů jako absolutistických božských vládců ve 12. stol. prakticky zanikla, a ačkoliv i nadále každý následující císař zůstával oficiální hlavou země, jeho moc byla podstatně zredukována. Od té doby Japonsko prožívalo téměř nepřetržitou občanskou válku mezi provinčními knížaty, militantními mnišskými řády a tlupami loupežníků, bojujícími vzájemně o půdu a moc. V 15., 16. a ještě i v 17. století knížata, zvaná daimjó ("velká jména") budovala mohutné kamenné hrady k ochraně své i svých panství, a za jejich hradbami začala postupně vznikat nová města. Tyto války samozřejmě omezily rozvoj obchodu a ochuzovaly celou zemi.

Kenšin (šermíř), či kengo (velký šermíř), Šinmen Musaši no Kami Fudžiwara no Genšin, či, jak je běžně známý, Mijamoto Musaši, se narodil ve vsi Mijamoto v provincii Mimasaka r. 1584. Musaši je jméno oblasti jihozápadně od Tokia, a titul "No Kami" znamená šlechtice z této oblasti, zatímco Fudžiwara je jméno víc než tisíc let staré šlechtické rodiny (Fudžiwarové v 10. století uchvátili prakticky veškerou moc ve státě; pak o ní zase přišli).

Musašiho předkové náleželi k větvi mocného klanu Harima na jižním japonském ostrově, Kjúšu. Hirada Šokan, jeho děd, byl vazalem Šinmen Iga no Kami Sudešigeho, pána hradu Takejama v Jošinu. Ten si Hirada Šokana velice považoval, a nakonec za něj provdal svou dceru.

Když bylo Musašimu sedm, jeho otec Munisai buď zemřel nebo odešel od rodiny. Poté, co zemřela i jeho matka, byl Musaši – v dětství zvaný Ben no Suke –  ponechán v péči strýce z matčiny strany, kněze. Takže nacházíme Musašiho, syna samuraje, jako sirotka v době Hidejošiho tažení za sjednocení země, v nešťastné zemi zmítané chaosem a násilím. Musaši byl bouřlivý mladík se silnou vůlí, a na svůj věk mimořádně fyzicky vyspělý. Nevíme, zda se ke kendó dostal z popudu strýce, či zda ho k němu přivedla jeho agresivní povaha, ale je zaznamenáno, že již v r. 1596 zabil v souboji prvního muže, a to mu bylo 13! Soupeřem mu byl Arima Kihei, samuraj ze školy Šintó-rjú, ovládající meč i kopí. Chlapec povalil muže na zem, a tloukl ho holí po hlavě, když se tento pokusil vstát. Krátce nato Kihei zemřel na chrlení krve. (To se odehrálo ve vsi Hirafuku, v provincii Banšu.)

Další souboj měl Musaši když mu bylo 16 – tehdy porazil šermíře jménem Tadašima Akijama z provincie Tadžima. Tou dobou opustil domov a vydal se na "pouť válečníka", která mu vynesla množství vítězství v soubojích a utkáních a přivedla ho šestkrát do války, až se nakonec usadil ve věku 50 let, dosáhnuv toho, co hledal. Tou dobou se zemí – na podobných výpravách – potulovalo množství dalších róninů, někteří samotní, jako právě Musaši, někteří těšící se podpoře, byť ne takové, jaké se na své "pouti" těšíval o století dříve jiný slavný šermíř Cukahara Bokude (Tsukahara, 1489-1571), kterého doprovázel průvod více než sta lidí.

Tuto část života strávil Musaši mimo společnost, když se, s nezvratnou jednomyslností, zasvětil hledání osvícení Cestou meče. Zabývajíc se pouze zdokonalením svého umění, žil asketicky tak, jako málokdo, potulujíc se po Japonsku, ošlehaný chladnými zimními větry, nepečující o vlasy, bez společnosti žen, nezabývajíc se žádnou jinou profesí než svým studiem. Říká se, že nikdy sám nevlezl do lázně (pokud nebyl polapen nestřežen, beze zbraně), a že vypadal zanedbaně a uboze.

V bitvě u Sekigahary (1600), která rozhodla o tom, že Iejasu vystřídal v roli vojenského diktátora Hidejošiho (který nesměl používat titulu šógun, vzhledem ke svému nízkému původu), přidal se Musaši k armádě klanu Ašikaga, bojující proti Iejasuovi. Přežil hrůzné tři dny, během nichž zahynulo na 70 000 lidí, i hony na vojáky poražené armády a následný masakr.

Když mu bylo 21 let přišel do Kjóta. Toto město se pak stalo scénou jeho vendety proti rodině Jošioka (Yoshioka).

Jošiokaové byli po staletí šermířskými instruktory u dvora Ašikagů. Když jim pak Tokugawa zakázal vyučovat kendó, stala se rodina barvíři, a jsou jimi dodnes. Munisai, Musašiho otec, byl pozván do Kjóta několik let předtím před šóguna Ašikagu. Munisai byl schopný šermíř, a expert přes džitte (užívá se i název sai), dýku s jazyky po stranách na zachycování (a lámaní) čepelí mečů. Traduje se, že Munisai bojoval se třemi z Jošiokaů, a vyhrál dva z duelů; to snad mělo nějaký určující význam pro Musašiho chování k této rodině.

Jošioka Seidžuró (Yoshioka Seijiro), hlava rodiny, byl prvním, kdo bojoval s Musašim, utkali se na blatech za městem. Seidžuró byl vyzbrojen skutečným mečem, Musaši dřevěným. Musaši srazil Seidžuróa divokým útokem, a krutě ho zřídil, když tento ležel na zemi.

Služebníci odnesli svého pána na nosítkách domů, kde si z hanby uřízl svůj samurajský uzlík vlasů na vršku hlavy. ......